Fridolin Rindt
Sochař, též uváděný jako řezbář, zpracovával převážně sochy svatých, které zdobily kostely v okolí. Druhým okruhem byly pískovcové náhrobky. V Trutnově je v Janské kapli umístěná bohatě zdobená nápisová deska se jmény padlých ve válkách a bojích konce 19. století. Ve Starém Rokytníku byl obnoven jeho pomník padlým v I. světové válce. Rindtovým přítelem byl další z řady známých umělců Emil Schwantner.
Životopisná data
Fridolin Rindt se narodil 21. února 1879 domě čp. 149 ve Starém Rokytníku jako nejstarší dítě truhlářského mistra Vinzenze Rindta a jeho ženy Franzisky, rozené Schmidtové z Bohuslavic. Fridolinův otec Vinzenz a také děd Josef se vedle truhlářské činnosti věnovali i řezbářství. První řezbářské zkušenosti nabyl Fridolin Rindt v dílně svého otce, později se odešel zdokonalit v řemesle do Rakouska, kde působil v dílně zatím neznámého mistra až do roku 1902.
Roku 1906 se Fridolin Rindt oženil v kostele sv. Šimona a Judy ve své rodné obci s Hermine Rindovou (patrně vzdálenou příbuznou), pocházející rovněž ze Starého Rokytníku, z domu čp. 112. V matrice oddaných je uveden jako sochař (Bildhauer). Manželům Rindtovým se postupně narodili čtyři synové (nejstarší z nich bohužel krátce po narození zemřel). V rodné vsi Fridolin Rindt žil až do své smrti v roce 25. října 1944. Řeč na jeho pohřbu 30. října 1944 pronesl i jeho přítel, známý trutnovský sochař Emil Schwantner.
Tvorba
Hlavním materiálem v Rindtově umělecké tvorbě bylo dřevo. V adresáři politického okresu Trutnov z roku 1930 je Fridolin Rindt uveden jako řezbář (Holzbildhauer). Tehdy už měl dílnu v nově vystavěném domě čp. 180 ve Starém Rokytníku. Ve své řezbářské tvorbě se Rindt zaměřoval na sochy svatých, kterými obohatil mobiliář kostelů ve své rodné vsi a okolí. Pro rokytnický kostel sv. Šimona a Judy měl Rindt zhotovit plastiky Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Panny Marie, pro starobucký kostel sv. Anny též sochu Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, pro kostel sv. Jana Nepomuckého ve Svobodě nad Úpou skulptury sv. Petra a sv. Václava a pro kostel sv. Josefa v Dolním Maršově (dnes součást Svobody nad Úpou) sochy Panny Marie a sv. Antonína.
V regionu dobře známým Rindtovým dílem, které umělec vytvořil pro kostel ve své rodné vsi, je nápisová deska s bohatě vyřezávaným zlaceným rámem. Deska z počátku 20. století nese jména vojáků pocházejících z rokytnické farnosti, kteří padli v revolučních letech 1848-1849 v Uhrách a Itálii, roku 1866 v prusko-rakouské válce, i během kampaně v Bosně a Hercegovině roku 1878. Deska se dnes nachází v kapli sv. Jana Křtitele na Jánském vrchu u Trutnova.
Zatímco o řezbářském díle Fridolina Rindta toho víme málo, o jeho realizacích v pískovci toho víme ještě o mnoho méně. Přestože článek o Rindtovi uvádí, že byl autorem mnoha náhrobků, zatím můžeme s jeho jménem ztotožnit pouze náhrobek se sochou sv. Filomény na hřbitově v Prorubech. Další jeho sepulkrální díla snad v budoucnu odhalí terénní průzkum hřbitovů v regionu.
Nejvýznamnější Rindtovou realizací v pískovci byl nejspíše pomník padlým, který zhotovil pro rodný Starý Rokytník. Při jeho tvorbě měl být Rindtovi nápomocen Emil Schwantner, který svému uměleckému kolegovi údajně posloužil jako model pro skulpturu umírajícího vojáka. Pomník odhalený v srpnu 1928 měl později zajímavý osud. Po druhé světové válce nahradila původní Rindtovo sousoší reliéfní plastika rudoarmějce s dítětem. Stejně tak byl nahrazen centrální nápis i nápisové desky po stranách. Roku 2004 přistoupilo město Trutnov k restaurování poničeného pomníku, který měl být za pomoci dobových fotografií obnoven v podobě co nejvíce odpovídající původnímu stavu. Kopii Rindtova sousoší zhotovila z umělého kamene Nina Jindřichová, architekturu pomníku restauroval Jan Vích.