Konrad Kühn
V Trutnově se postupně stal majitelem parní cihelny, vápenky a výrobny umělého kamene, dlouhé roky působil jako městský stavitel. Jeho nejvýraznějším zdejším dílem byla stavba synagogy, která však nepřečkala události tzv. Křišťálové noci v roce 1938. Projektoval také budovy staré nemocnice a stál u zrodu dodnes architektonicky cenného Zahradního města v Trutnově. Ve stavebnictví se rovněž významně prosadili jeho synové Max a Karl Friedrich.
Životopisná data
Konrad Kühn se narodil 26. listopadu 1851 v Trutnově a zemřel 27. srpna 1929 rovněž v Trutnově a byl pohřben do rodinné hrobky na trutnovském hřbitově.
Starší syn Max Kühn, architekt, se narodil 8. října 1877 v Trutnově a zemřel 14. června 1944 v Libereci.
Mladší syn Karl Friedrich Kühn, historik umění a památkář, se narodil 17. února 1884 v Trutnově a zahynul za nevyjasněných okolností během Pražského povstání 8. května 1945 v Praze
Konrad Kühn se narodil jako nemanželský syn zdejšího ševcovského mistra Josefa Kühna a Kateřiny Müllerové z Jičína. Jeho rodiče se později vzali, čímž byl Konradův původ legitimizován. V roce 1876 byl Konrad Kühn po složení příslušných teoretických a praktických zkoušek jmenován stavitelem, ve stejném roce se i oženil s Marií Kulhánkovou z Trutnova.
Stavitel a podnikatel
Vedle projektování budov se Konrad Kühn věnoval i další podnikatelské činnosti související se stavebnictvím. V Trutnově se postupně stal majitelem parní cihelny, vápenky a výrobny umělého kamene. Krátkou dobu (v letech 1878-1879) vlastnil i sklárnu Žofiina huť v Dolních Vernéřovicích.
Nejvíce objektů postavených podle plánů Konrada Kühna se nacházelo či stále ještě nachází v jeho rodném Trutnově. Projektoval například budovy staré trutnovské nemocnice, synagogy, německé reálky, učitelského ústavu, nových jatek ad. Stál u založení zdejšího Zahradního města, pro které později navrhoval domy i jeho syn Max. Konrad Kühn realizoval řadu velkých průmyslových objektů na Trutnovsku, projektoval rovněž dělnické kolonie. Až do svého odchodu do penze zastával v Trutnově funkci městského stavitele.
Architektuře se věnovali i oba Kühnovi synové.
Max Kühn
V letech 1894-1898 Max Kühn studoval na Vysoké škole technické ve Vídni pod vedením profesora Maxe von Ferstela. Důležitým milníkem v životě Maxe Kühna byl rok 1903. Tehdy se přestěhoval do Liberce, kde začal vyučovat na Státní průmyslové škole a zároveň zahájil samostatnou projekční činnost.
Liberec a okolí obohatil Max Kühn o řadu pozoruhodných vilových staveb. Další vily podle Kühnových plánů byly vystavěny v jeho rodném Trutnově a nedalekém Hostinném. Největší proslulosti však Max Kühn dosáhl díky svým návrhům veřejných budov. Na řadě projektů spolupracoval se svým někdejším spolužákem z vídeňské techniky Heinrichem Fantou. Na Liberecku byly podle Kühnových plánů realizovány stavby peněžních ústavů, administrativní budovy průmyslových závodů ad. Zajímavým dokladem spolupráce Maxe Kühna a Heinricha Fanty je i skupina sakrálních staveb na Liberecku.
Vedle rodinných domů navrhl Max Kühn pro rodný Trutnov i dvojici významných budov. Nejpozději roku 1912 vypracovali Kühn s Fantou plány na budovu trutnovského okresního zastupitelstva, jejíž stavba byla dokončena v dubnu 1914. V objektu (Pražská ulice, čp. 169) později sídlila porodnice. V roce 1924 předložil Max Kühn vedení trutnovské radnice plány na výstavbu Dívčí obecné a měšťanské školy v Trutnově. Samotná stavba byla realizována až v letech 1927-1929. Dnes v budově sídlí Základní škola kpt. Jaroše.
V roce 1927 Max Kühn ukončil na vlastní žádost ze zdravotních důvodů své působení na Státní průmyslové škole v Liberci. V třicátých letech se věnoval v omezenější míře už jen projektování.
Karl Friedrich Kühn
Stejně jako jeho starší bratr studoval ve Vídni na Vysoké škole technické u profesora Ferstela. Studium úspěšně zakončil roku 1908 a o rok později zde obhájil i doktorskou práci věnovanou kostelu Nejsv. Trojice v Kuksu. Po absolutoriu působil kratší dobu na stavebním úřadě v Liberci a Chrastavě.
Pro další odborné směřování Karla Friedricha Kühna bylo klíčové získání místa technického sekretáře při vídeňské Centrální komisi pro ochranu památek v roce 1912. Zanedlouho Kühn u svého zaměstnavatele povýšil na pozici zemského konzervátora pro Čechy. Post zemského konzervátora zastával i po vzniku Československa jako pracovník Státního památkového ústavu. Roku 1919 se Karl Friedrich Kühn habilitoval na německé technice v Praze. V roce 1923 byl jmenován stavebním radou. V letech 1924-1930 působil Kühn na ČVUT v Praze jako soukromý docent dějin architektury, poté v letech 1930-1935 jako mimořádný profesor. Roku 1935 ukončil Karl Friedrich Kühn svůj pracovní úvazek na Státním památkovém ústavu a ve stejné době nastoupil na místo řádného profesora dějin umění, architektury, estetiky a památkové péče na Německé vysoké škole technické v Brně, kde působil až do května 1945.
Ve své publikační činnosti se Karl Friedrich Kühn věnoval především dějinám architektury a aktuální problematice památkové péče. Významně přispěl svým dílem i na poli uměleckohistorické topografie. Roku 1934 vyšel jeho soupis památek pro okres Liberec. V době druhé světové války Kühn dokončil i soupis památek pro tehdejší okres Frýdlant, který vyšel tiskem až v roce 2013. Odborný zájem věnoval Kühn také dějinám českého zvonařství a neopomněl ani památky svého rodného kraje, když publikoval obsáhlou studii o umění a kultuře v Podkrkonoší v předbělohorském období.