Pověst o Scholzovi

Jednou se stalo, že do svého domu pozval velmi oblíbeného městského faráře Martina Tabernatora a městského písaře. Víno teklo proudem a Scholz vyprovokoval mezi oběma hosty hádku, která skončila výpraskem váženého faráře. Ten poté požádal městskou radu o uvolnění ze služby. Zanedlouho se začalo vyprávět, že v Scholzově šenku přibývá víno samo od sebe a Scholz ho pak ve velkém prodává.  Jindy nechal, bez očividného důvodu, vyjmout zabezpečení oblouků na svém domě, a ty se následně zřítily. Naštěstí nikdo nebyl zraněn. Podobné zvěsti se množily do chvíle, kdy zmiňovaný stavitel vážně onemocněl. 

Celé město si oddechlo, když po krátké nemoci Scholz zemřel. Přesto městská rada uspořádala velkolepý pohřeb, jak to odpovídalo jeho významnému postavení ve městě. Avšak zdánlivé uklidnění již brzy po pohřbu vystřídal tíživý strach. Někteří lidé totiž vypovídali, že Scholze potkali živého a zdravého. Prý je objímal, smál se a vypravoval jim, jak už v mládí vyhledával dobrodružství ve vyvolávání zlých duchů i samotného ďábla. 

Později se začal zjevovat v podobě koně. Jednou se chtěl dát okovat, ale kovář při nasazování třetí podkovy poznal, o koho se jedná. Scholz vzápětí utekl, lidé se však báli ještě víc, protože se povídalo, že kdyby kovář okoval i čtvrté kopyto, stal by se i z něho samotného ďábel. 

Jednoho dne chtěl zvoník zazvonit na zvon, ale ten nevydal ani hlásku. Nahlásil# to faráři, který ihned pochopil, že se jedná o Scholzovy rejdy, a proto nařídil zvoníkovi, aby během příští noci po dvanácté začal zvonit. V určeném čase spatřil farář na hřbitově u kostela postavu, která se blížila k věži a náhle po ní začala šplhat k věžnímu oknu. Farář rychle nakreslil svěcenou křídou kolem věže kruh, aby duch nemohl uniknout. Když odbila první hodina nového dne, zřítil se duch k zemi. Farář ho pokropil svěcenou vodou, strčil do koženého pytle a vyhodil do křoví. Hrůza však město neopouštěla. Na Scholzově hrobě se každou půlnoc objevovalo dlouhé bílé roucho, které si tam obávaný vampír odkládal vždy, když vyrážel na své noční rejdy. Statečný zvoník jedné noci roucho sebral a co nejrychleji utíkal na kostelní věž. Sotva tam dorazil, už se Scholz opět drápal do věžního okna, neboť odhalil zvoníkovy úmysly. Naštěstí i tentokrát odbila půlnoc a Scholz ztratil svoji sílu. 

S oblibou strašil u zadních dveří radnice, které musely být pobity křížem a zazděny. Každé ráno se však dveře znovu objevily na svém místě a kříž vždy zmizel. 

Po dvaceti děsivých týdnech byl Scholz prohlášen za ďábelskou bytost a městská rada rozhodla, že jeho tělo bude spáleno.  Městský kat za účasti velkého davu vykopal mrtvolu z hrobu. Poté ji odvlekli pod šibenici a kat jí usekl hlavu. Ke zděšení všech přítomných začala z hlavy tryskat krev. Krev proudila i ze srdce, které kat vyňal hned poté. Všichni žasli, že je po pěti měsících od pohřbu něco takového vůbec možné. Na příkaz městské rady pak tělo spálili a ďábelské rejdy v Trutnově konečně ustaly. 

Tato podivuhodná pověst je spojena s budovou Staré radnice.