Emil Schwantner

Umělecké nadání začíná Schwantner projevovat již v mládí, a tak na přímluvu hlavního modeláře žacléřské porcelánky Hartmanna, nastupuje již ve 14 letech do učení v porcelánce Theodora Pohla. Majitel podniku Pohl jej podporuje i při dalším studiu a pokračuje ve společné spolupráci i v budoucnu. Schwantnerovy drobné mistrovské plastiky vyrobené v žacléřské porcelánce jsou dnes ve sbírkách mnoha muzeí a galerií v regionu.

V letech 1907–1909 navštěvuje Schwantner keramickou školu v Teplicích a poté do roku 1912 c. k. Uměleckou akademii v Praze, kam byl přijat po přímluvě profesora Myslbeka, přestože mu chyběl jeden rok střední školy. V dalších letech odchází k profesoru Metznerovi do Berlína. Zde spolupracuje na soše císaře Josefa II. pro Teplice Šanov, na soše G.E. Lessinga pro Chicago, a také na modelech pro impozantní památník Bitvy národů.

Propuknutí 1. světové války prožívá Schwantner ve Vídni. Jako dobrovolník nastupuje do rakouské armády. Působí jako dobrovolný frontový důstojník v Haliči, Volyni, Rumunsku a v oblasti řeky Isonzo. Po skončení války se vrací do Krkonoš, v Trutnově si zřizuje ateliér a působí jako sochař na volné noze. Právě zde začíná nejplodnější období autorova života. Ve svých dílech zpracovává zážitky ze světové války, jejíž hrůzy jej hluboce zasáhly. Pod jejich dojmem vytváří v podkrkonošském regionu řadu pomníků věnovaných padlým vojákům. Některé jeho práce byly zničeny v době okupace, například pomník obětem 1. světové války nazvaný Tanec smrti, který byl roztaven v průběhu 2. světové války, jiné, například významné dílo náhrobek sociálnědemokratického poslance Wilhelma Kiesewettera, nalézající se na trutnovském hřbitově, bylo zničeno vandaly v roce 1993. Město Trutnov nechalo náhrobek podle nalezených fragmentů a fotodokumentace v roce 2006 obnovit a i sousoší Tanec smrti se v roce 2017 navrátilo na místo v trutnovském parku. Jeho autorkou je současná sochařka MgA. Paulina Skavova, narozená v Trutnově. Nová socha byla odlita v umělecké slévárně HVH.

V r. 1946 je Schwantner vysídlen do německého Otterslebenu, kde jen těžko hledá zaměstnání i střechu nad hlavou, a nakonec se snaží pracovat jako svobodný umělec. Získává však převážně malé zakázky od krajanů, kteří ho prosí o repliky děl, které museli zanechat doma v Čechách. Po boku mu stojí obětavá druhá žena Anna. Umírá vyčerpán a zapomenut 18. prosince 1956 v Schönebecku nad Labem v Německu.

Po tomto významném sochaři byla v Trutnově pojmenována ulice ve čtvrti Červený Kopec.