Search
Menu
Share
Favorites

Jiří František Pacák

Významný barokní sochař pracoval dlouhodobě ve službách jezuitského řádu, pro který stvořil řadu svých stěžejních děl. Jeho sochy na bývalém žirečském panství nedaleko Trutnova tvoří důstojnou protiváhu dílům Matyáše Brauna na Kuksu. V Trutnově jsou mu připisovány dvě sochy, mimo Svržení sv. Jana Nepomuckého také sousoší sv. Rodiny. Nejsou zde však původní, byly zakoupeny ze žirečského panství.

 

Trutnov, Jiří František Pacák, osobnosti, sousoší Svržení sv. Jana Nepomuckého, foto Lenka Hurdálková

Životopisná data

Narodil se asi roku 1670 ve Starém Rokytníku, dnes městská část Trutnova, a zemřel 11. srpna 1742 v Litomyšli,  okres Svitavy.

Přestože jméno významného barokního sochaře, bytostně spjatého s východními Čechami, uměleckonaučná literatura uvádí v počeštěné podobě, netřeba pochybovat, že umělec pocházel z národnostně německé rodiny Patzaků. Narodil se do rodiny poddaného Mathiase Patzaka. Ves tehdy náležela k jezuitskému panství, v jehož čele stál superior žirečské rezidence. S jezuitským řádem byl později Pacák spojen i po většinu svého tvůrčího života, když pro něj realizoval řadu svých stěžejních děl.
O Pacákově mládí nic bližšího nevíme, jeho jméno se začíná v písemných pramenech vyskytovat až počátkem 18. století, kdy pracoval na mobiliáři pro poutní kostel na Chlumku u Luže (okr. Chrudim). V Luži se roku 1707 také oženil, a jak uvádí matriční záznam, byl už tehdy žirečským superiorem propuštěn z poddanství. V Luži Pacák působil až do roku 1715, o rok později už pobýval v Poličce, odkud se roku 1719 přestěhoval do Litomyšle. V obou výše uvedených městech se dodnes dochovala řada děl spojovaných s Pacákovou dílnou.

V literatuře panuje nejednotnost ohledně místa úmrtí J. F. Pacáka. Budeme-li vycházet z originálu matričního záznamu, lze uvést, že sochař zemřel ve věku 72 let 11. srpna (teoreticky se může jednat až o datum pohřbu) 1742 v Litomyšli a byl pohřben při farním kostele v Moravské Třebové. 



 

Dílo

Na Trutnovsku se nacházejí Pacákovy skulptury, jež sochař vytvořil ve dvacátých a třicátých letech 18. století pro svoji někdejší vrchnost – jezuity, kterým náležela panství Žireč a Žacléř. Pacákova žirečská díla pro jezuity tvoří důstojný protějšek braunovským sochám vytvořeným pro sousední Šporkův Kuks. Z venkovních skulptur se zde nalézají pískovcové sochy sv. Floriána, sv. Františka Xaverského a sv. Jana Nepomuckého. Pacákovi je rovněž připisována sochařská výzdoba vstupního portálu žirečského kostela sv. Anny. Pro stejný chrám Pacák realizoval i práce ze dřeva, z nichž vyniká plastika Immaculaty, kterou dnes najdeme ve stálé expozici Muzea barokních soch v Chrudimi. Ze Žirče původně pochází i Pacákovo sousoší Kalvárie, jež bylo součástí někdejší křížové cesty vedoucí ze Žirče k tzv. Novému lesu. Později se Kalvárie stala součástí mobiliáře nově zbudovaného kostela sv. Jana Křtitele v Markoušovicích.  
V příhraničním Žacléři realizoval Pacák pro jezuity dvě monumentální díla – mariánský sloup na náměstí a hlavní oltář v kostele Nejsv. Trojice. Stejnému umělci bývá připisována i sochařská výzdoba portálu hlavního vstupu do zdejšího kostela.